Holky ze severu

Román jedné z nejvýraznějších čínských autorek současnosti otevírá tabuizované téma prostituce a sexuálního násilí v Číně. Ženy a dívky z venkova, jež jdou za svým snem, jsou vystaveny – coby námezdní dělnice ve městech na východočínském pobřeží daleko od jejich domova – sexuálnímu obtěžování, nátlaku a násilí, jemuž se mnohdy nejsou schopny bránit. Jejich „kariéra“ přitom často závisí na atraktivním vzhledu, jak ostatně ironicky ukazuje spisovatelka Šeng Kche-i prostřednictvím metafory nadměrně vyvinutého poprsí hlavní hrdinky Růženy. Autorka kriticky zachycuje jeden z temných aspektů čínské společnosti v době ekonomického rozmachu devadesátých let. Využívá k tomu bohatý jazyk, který vychází nejen z dialektu autorčiny rodné provincie Chu-nan, ale také ze slangu používaného mezi venkovskou mládeží. V roce 2012 byl román Holky ze severu nominován na prestižní literární ocenění Man Asia Literary Prize.

Šeng Kche-i (*1973) se řadí ke generaci spisovatelů, kteří vyrůstali v době Teng Siao-pchingových reforem a otevírání se světu. Životní úroveň obyvatel měst v té době prudce narůstala, zatímco venkov zůstával stranou a tím se „společenské nůžky“ prudce rozevíraly. Pro mladé lidi z venkova se v té době otevřel zcela nový svět, který Šeng Kche-i ve svých textech zachycuje. Dosud publikovala sedm románů, z nichž nejvíce pozornosti si získaly právě Holky ze severu (Pej mej, 2004). Tématu venkovských žen, žijících ve společnosti rozpolcené mezi konzervativní tradicí a rychle se měnící realitou moderního života, věnovala autorka i další román Divoký růst (Je-man šeng-čang, 2015). Její knihy Fuga smrti (Si-wang fu-ge, 2014) a Brokátový popel (Ťin chuej, 2018) jsou absurdní alegorické příběhy o útlaku a hledání svobody v totalitní společnosti a nemohly v ČLR vyjít.